Když se zjevila Matka Boží v roce 1846 dvěma prostým dětem, byla oblečená jako „krásná paní“ s křížem na prsou. Zvláštností tohoto kříže bylo to, že z něj zářilo silné světlo a že na koncích ramene kříže se nacházely kleště a kladivo, nástroje umučení. I zde je proto ústředním motivem mozaiky kříž. U paty kříže stojí z Vašeho pohledu po levé straně Matka Boží a na druhé straně apoštol Jan. Po bocích se nacházejí dva andělé nesoucí nástroje umučení. V horní části mozaiky je obraz Nebeského Jeruzaléma, v jehož středu sedí Beránek na trůnu.
[read more]
Proč kombinace těchto obrazů?
Kristus na kříži je zde znázorněn s otevřenýma očima a pohledem upřeným na Vás. Zvláště v ranně křesťanské ikonografii se autoři vyhýbali zobrazení Krista mrtvého a bez života. Býval zpodobněn vždy jako vítěz nad smrtí, jako Velekněz přinášející sebe v oběť, jak je tomu např. v Rabulově kodexu. Kříž má podobu stromu. Takovýto kříž se znázorňoval zvláště v době středověku na připomínku události, kterou nalezneme na prvních stranách Starého zákona. Když Adam pojedl ze stromu poznání, chtíc rozpoznat dobré od zlého, upadl do hříchu a následkem toho také přišel o přítomnost v ráji. Nový Adam, Pán Ježíš Kristus, proměňuje kříž, místo nejpotupnější smrti, v nový strom Života a poznání.
„Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ (Jan6, 53-54)
Lidská touha rozpoznávat dobré od zlého je důsledkem dědičného hříchu a v tomto světě nedojde svého naplnění. Jedinou cestou do ztraceného ráje je Kristus: „Já jsem ta cesta, pravda i život.“ (Jan 14,6)
Matka Boží ukazuje svými dlaněmi na Krista, k jeho probodenému boku, ze kterého se neustále skrze Eucharistii rodí Církev. Podobně to popisuje sv. Jan Zlatoústý:
,,Ze svého boku Kristus vytvořil Církev, jako vytvořil z Adamova boku Evu. Proto Adam, když hovoří o prvním člověku, říká: „Kost z mých kostí a tělo z mého těla.“ Tím nám naznačuje bok Páně. Vždyť jako Bůh z boku Adama vytvořil ženu, tak nám dal krev a vodu ze svého boku a vytvořil Církev. Viděli jste, jakým způsobem se Kristus zasnoubí se svojí nevěstou? Viděli jste, jakým pokrmem nás všechny živí. Jako krmí žena toho, koho porodila, svým mlékem, tak i Kristus neustále živí svojí Krví ty, jimž dal život.“ Konec citace Na obraze zde tak máme Nového Adama a Novou Evu, Krista a jeho Matku.
Postavy Matky Boží a sv. Jana nám dále připomínají tzv. adopci u kříže. „Hle, Matko, tvůj syn. Hle synu, tvá Matka.“ Jan se stává adoptivním synem Matky Boží a ona je mu novou matkou. Podobně i my se pod křížem stáváme adoptivními syny Matky Boží, která nás bude vždy odkazovat k jedinému zdroji spásy, a to ke Kristu.
Matka Boží se tradičně na ikonách Ukřižování zobrazuje pod pravou paží Krista. „Po své pravici máš královnu, ozdobenou ofírským zlatem,“ zní v Davidově žalmu 44. Co se míní obrazem ofírského zlata? Plnost Ducha svatého, která v Matce Boží přebývala. Matka Boží byla a je opravdovou Schránou úmluvy. Když Izraelité nesli při svém putování Schránu úmluvy, byli si jisti Boží přítomností uprostřed svého lidu. Proto také obraz mozaiky Panny Marie je částečně překrýván svatostánkem. Matka Boží totiž jako první opravdový svatostánek nosila ve svém těle živého Krista.
Jistě jste si mnozí všimli lebky pod křížem. Ta nepřipomíná jenom název hory, na které byl Kristus popraven – Golgota, tj. v překladu Lebka. Tradičně byla Kalvárie chápaná jako místo, kde byl starý Adam pohřben. Apokryfní spis, který byl literárním podkladem pro klasickou ikonu ukřižování, popisuje: „Když Kristus zemřel, pukly skály a kapka Krve spadla až na lebku starého Adama, aby mu opět dala život.“ Evě jsou v této situaci vložena do úst slova: „Konečně jsem opravdu Éva (tj. matka živých). Doposud jsem totiž rodila své děti jen pro smrt, nyní budou mít podíl na životu věčném.“
Hovoříme-li o kříži, vzpomeňme na sen praotce Jakoba, tzv. Jakobův žebřík. Podle vypravování Geneze musel Jakob uprchnout z domova před svým vlastním bratrem (Gen 28). Jednou měl sen: viděl, jak z nebe na zem sestupují andělé a od samého Boha slyší přislíbení zvláštní ochrany. Kříž je obrazem Jákobova žebře, po němž můžeme vystoupit vzhůru do nebeské slávy. Skrze Eucharistii máme neustálý přístup k obnovenému ráji. Skrze přijímání Kristova Těla a Krve máme možnost vystoupat až do Nebeského Jeruzaléma. Slavením proměnění chleba a vína na oltáři v Tělo a Krev Syna Božího je věřícím otevřen pohled na tajemství Nebeského Jeruzaléma. Země se pojí s nebem a skrze přijímání svátostí se otvírá život vezdejší životu věčnému.
V knize Zjevení sv. Jana autor vidí Nebeský Jeruzalém, zástupy vykoupených, uprostřed nich je trůn a na něm obětovaný Beránek. Beránek, v jehož Krvi si svatí doběla vyprali své šaty. Slavení Eucharistie nás už nyní přivádí do Boží přítomnosti, před Tvář Hospodinovu.
„Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu: kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?“ (Žalm 42)
Co mají tedy společného horní obraz Nebeského Jeruzaléma a Krista ukřižovaného. Ve vizi Nebeského Jeruzaléma nebylo světla, ani slunce, které by svítilo ve dne: „To město nepotřebuje ani slunce ani měsíc, aby mělo světlo: září nad ním sláva Boží a jeho světlem je Beránek.“ (Zjevení Janovo) Beránek byl jediným zdrojem a dárcem světla. Něco podobného se popisuje Evangeliu sv. Matouše:„ V poledne nastala tma po celé zemi až do tří hodin.“ Aby i zde na Golgotě, byl Kristus jediným zdrojem Světla a Života, podobně jako je tomu v Nebeském Jeruzalémě.
Závěrem mi dovolte ještě několik slov k návrhu vašeho liturgického vybavení, oltáři a ambonu, které s mozaikou tvoří jeden výtvarný celek.
Oltář čtvercového půdorysu je obrazem Krista a jeho spásy, která se rozlévá do všech čtyřech světových stran. Po bocích jsou znázorněny dvě ryby a pět chlebů na připomínku zázračného nasycení tisíců. Když budete odcházet z kostela hlavním vchodem, můžete si povšimnout, že kříž z oltáře jakoby vyrůstá. Zpřítomnění Kristovy oběti na kříži je tajemstvím Eucharistie, které slavíme zde na oltáři. Každé utrpení v Kristu je určeno k tomu, aby v Něm bylo také jednou oslaveno.
Ambon se svým zaobleným tvarem má odkazovat na odvalený kámen, na němž usedl anděl a odkud poprvé v historii zazněla radostná zpráva o vzkříšeném – Evangelium.Proto každý kněz či diákon, když vystoupí na ambon, aby přečetl evangelium, se stává poslem – andělem, radostné zprávy. V horní části ambonu je z tohoto důvodu umístěna malovaná destička s obrazem anděla, který ukazuje svoji levou rukou směrem k oltáři – k prázdnému hrobu. ,,Proč hledáte živého mezi mrtvými, není tu, byl vzkříšen“
[/read]